Lak Models Own - Absinthe

Vánoce jsou úspěšně za námi. U nás doma letos Ježíšek naděloval hlavně dětem. S manželem jsme se domluvili, že si dáme pouze ručně vyráběné dárky, nic kupovaného. Jenže listopad a prosinec byl tak nabitý prací a nemocemi, že nám plán nakonec nevyšel. Michal si alespoň na poslední chvíli vybral peněženku a čepici, ale já jsem si přála pouze svatej klid, takže jsem muže nechala ohledně Ježíška bez inspirace. Nakonec to ale dopadlo skvěle - zoufalému manželovi, kterému jsem navíc zakázala jít 23. do města, protože byla jeho pomoc potřeba doma, jsem navrhla, že mi může pod stromeček dát laky, které jsem si nedávno koupila. Ani mě nenapadlo, že z nich tak budu mít daleko větší radost. Takže jsem k vánocům dostala 20 laků Models Own a odlehčení mého černého nákupního svědomí.

S nákupy kosmetiky jsem se snažila přinejmenším posledního půl roku opravdu hodně krotit. Nebylo to lehké. Radši ani nemyslet na ty hodiny, které jsem strávila vybíráním a přebíráním na nejrůznějších eshopech, abych nakonec nákupní košík překopírovala do wishlistu a s povzdechem zavřela. Na stránkách Models Own jsem vybírala asi třikrát, ale naposled jsem přece jen neodolala. Normálně tyto laky stojí 5 liber (asi 160 Kč). Docela fajn cena za kvalitní laky, jenže poštovné do ČR je dalších dvacet liber. Takže když se k většině jinak skvěle vypadajících akcí a slev přičte nějakých 650 Kč, už tak výhodné nejsou. Ovšem vánoční akci se nedalo odolat: Jakýchkoliv 10 laků za £35, 15 za  £45, 20 za £55. Jeden lak i s poštovným pak vyjde na 185, 145 nebo 125 Kč. Akce ještě stále platí a snad neskončí, než článek dopíšu. Jestli Vám Ježíšek nadělil nějaké fádní papírky do obálky, tak je můžete vyměnit za barevné nádhery zde: http://www.modelsownit.com/xmas/polish-pick-and-mix

Laky Models Own mám moc ráda. Nejsou sice moje úplně nejoblíbenější, ale racionálně mám hned několik důvodů, proč je milovat: Jednak proto, že jsou moderní (nebo spíš módní?), takže člověk nemusí prokousávat spoustou růžových a červených odstínů, aby našel originální poklad. Nezvyklé barvy se většinou dají najít u drogérkovek typu Essence. Oproti nim má Models Own obrovskou výhodu - vynikající kvalitu. Tyhle laky krásně drží a dobře se nanáší. Co víc si přát?

Z nadílky jsem si vybrala lak, který mi přišel nejvánočnější díky tmavě zelené barvě: Absinthe z letní kolekce Velvet Goth. Kolekce mě podle promofotek se sametem barvy kojenecké stolice opravdu nezaujala, ale stejně jsem byla zvědavá, nakolik jsou podobné pískovým lakům od OPI nebo GS a jak by jim to slušelo ve špercích pod vrstvou pryskyřice. Překvapily mě, že jsou úplně jiné. Vůbec nejsou hrubé, nebo jen trochu díky třpytkám, ale zasychají matně, takže evokují samet z názvu kolekce. 

Což pak o to, škaredé to není. Jen by to celé bylo hezčí, kdyby se prvně nanesl normální třpytkový lak, pak vyrovnal top coatem a nakonec zmatnil čirým matujícím lakem. Navíc se stejně matný finish během pár hodin oleští. 

Na sluníčku se lak překvapivě hodně leskne.

Společně s manželem využíváme vánočního volna ke krocení našeho nového foťáku.
Takže zde na fotce můžete vidět i Michalův palec v celé kráse :)

Trable s lahvičkou

Nanášení nebylo úplně zlé (klasika - dvě vrstvy), když vezmu v úvahu, že matné laky strašně rychle schnou a společně s třpytkami začnou za chvíli dělat na štětečku neaplikovatené hrudky. Nedomyšlené mi ale přijde to sametové víčko. Je hezké a originální a navíc precizně flokované i z vnitřní strany, ale to je právě kámen úrazu: lak, na lak, který zůstane na hrdle lahvičky se drobné chloupky sametu lepí a dělají ještě další bordel, který se lepí na štěteček.

Ovšem výdrž je na matný třpytkový lak úplně neuvěřitelná. Rozhodně jsem s ním nejednala v rukavičkách a i třetí den stále drží bez jediného náznaku odlupování.

Fotky jsou tentokrát nic moc, protože nový foťák a umělé světlo... Možná to ještě někdy přefotím, když se mi bude chtít ještě někdy lakovat. Není špatný, ale ve frontě mi čekají hezčí.

Anička, zdá se, mou vášeň pro laky zdědila.
Novou barvičku musí pokaždé odborným pohledem zhodnotit.

Ještě jednou ta krabice...

Chci se ještě jednou vrátit ke krabičce stěhovavé, které ode mně odletěla s ostudným zpožděním. Ani její další hostitelka Evelin příliš neoplývá časem, takže jste se od ní, stejně jako ode mně nedozvěděli žádnou nápovědu k obsahu, ani co v krabici ubylo, a to mi přijde škoda. Sáhla jsem si tedy do svědomí a vylovila jsem z foťáku fotky, které jsem před jejím odletem pořídila.

Věci, které jsem si vzala Jsem trochu sobecky ulítlá na rtěnky. A sprcháče a šámpóny se vždy hodí, obzvlášť, když se už v krabici nacestovaly dost a neměla jsem chuť jim platit další letenku.

Věci, které jsem dostala od milé předchůdkyně IYF jako osobní dáreček.

Toto v krabici zůstalo.

Toto jsem tam přidala.
Je toho spousta. Věřím, že jsou tam i zajímavé věci. Např. M.A.C., Stilla, Kors... A udělala jsem čistku i mezi luxusnějšími kousky hlavně z dekorativky.

Ještě skupinové foto všeho dohromady

A obsah krabice z leteckého pohledu.

 

A ještě mi to nedá, musím Vám ukázat aspoň kousek sešitku, který Evelína do krabice přidala - úvodní stránku s pozdravem a obrázky ptáčků, které si hostitelky postupně rozeberou na památku. Vůbec to celé měla krásně vymyšlené a já ještě jednou moc děkuji, že jsem se mohla zúčastnit.

A mimochodem - protože původní stěhovavá krabice na svých cestách pořádně přibrala a už se sotva vleče, Evelína vypouští do světa její mladší sestřičku. Tak jsem zvědavá, jak to celé dopadne.

Krabice stěhovavá - vylosování

Plánovala jsem si, že až budu jednou něco na blogu losovat, tak nechám na zvířatech, nebo na dětičkách, podle toho, kdo bude roztomilejší. A jak to všecko krásně natočím. A těšila jsem se na to. Takže co? Takže to samozřejmě nevyšlo. Nemám po ruce žádné dítě ani zvíře, což je jedna z mála věcí, které mi teď nevadí. Protože umírám. Mám úplně strašliváckou rýmičku a ještě k tomu navíc nachlazení. A protože je zcela nežádoucí, abych tím někoho doma nakazila a protože se mnou stejně není rozumná řeč, zůstala jsem ve vyhnanství v podkrovním pokojíčku u rodičů. Plánu natočit losovací video jsem se nakonec stejně nevzdala, takže vám exkluzivně přináším přímý přenos přímo ze smrtelné postele. No ehm... přímý... Natočila jsem to po obědě a pak jsem si trochu zchrupla a teď mám asi tak dvě minuty na to, abych stihla svůj slib, že vylosováno bude v sobotu. Ale umírat na rýmičku je důležitější, než plnit termíny, to musí pochopit každej. Mimochodem - s distribucí krabičky k výherkyni počítám ve své závěti, takže o ni se rozhodně bát nemusíte.

A kdo že to tedy vyhrál?

To vám neřeknu ;) Vždycky mi to přijde na houby, když je udělanej jakoby napínavej článek o losování a přitom stačí pár pagedownů a máte ikonku výherkyně naservírovanou na zlatém podnose. Prostě se musíte kouknout a dozvíte se ;)

Krabice stěhovavá

Halóóó...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Halóóó...
.
.
.
.
.
.
Halóóó, slyší mě někdo? 
.
.
.
.
.Halóóó, tady jsem!
.
.
.
.
.
Pod tou hromadou článků z Bloglovin, vidíte mě? 
.
.
.
.
Halóóó, tady ze mě kouká rožek. Zelenej, puntíkovanej. 
.
.
.
.
Já vám něco musím říct:
Já bych asi neměl, ale já už to nevydržím! Ta moje písařka s tím pořád otálí. Chtěla na mě napsat nějaký kvalitní články, než vám to řekne, tak nafotila na puse všechny rtěnky co má, ale pak zjistila, že má na každé fotce jiný tón pleti, tak ji to tak tak rozhodilo, že to tu leží rozepsaný. 
No a pak se vdávala. To jsou taky móresy, vdávat se, když má nezaopatřený blogy! To vám taky chtěla ukázat, jak se na to hezky namalovala, a jakou epesní manikúru si udělala. Jenže neměla fotky. Teď už fotky má, ale zase je musí prvně poslat jinejm lidem, než je ukáže vám. 
Prostě hrůza, co vám mám povídat. Skoro dva měsíce v háji, nový články nikde a chudák blogísek malej, mizerně živenej, a musí se koukat na ty dobroty, co jsou rozepsaný v konceptech - to jsou muka!

Já teda proti ní nic nemám, vona je to holka šikovná... ale někdy, než se k něčemu dostane, to je taková doba, že to slušnej blog prostě nevydrží a napíše si to sám:

K Žirafce se totiž od Evelíny, přes Lucy a IYF dostala Krabice stěhovavá! Co vím, tak z ní vytáhla pár blbůstek a pak začala kramovat po celém bytě a na židli udělala hromadu kosmetiky, kterou do krabice přidá. Takže teď nemá kde sedět. Už měsíc. No kdybyste ji znali, tak vás to nepřekvapí...  Ale máte se na co těšit, co zase jo.

Takže šup, šup do komentářů, pokud chcete, aby se v dalším kole dostala krabice k vám. Taky byste měli podle pravidel sledovat blog Evelíny, Lucy a IYF. Mě sledovat nemusíte, tady o nic nepřijdete. Ale můžete. Třeba mě pak začne Žirafka pořádně krmit a nebudu si tu muset naříkat.

Nechám vám na to přihlašování čas celej týden a příští sobotu to vylosujem. Jen doufám, že to už bude mít ta moje písařka čas, protože já mám moc krátký digitální ručičky a nedosáhnu na tlačítko v random.org.

Lak China Glaze - Sun Worshiper

S tímhle lakem jsem měla vyrukovat už před pár dny během těch tropických veder, ale měla jsem strach, že by se mi při upravování obrázků definitivně uškvařil mozek, tak jsem si to radši nechala až na mírné ochlazení.

Prosím, seznamte se: Sun Worshiper - nejžluťejší lak, jaký znám. Z letní kolekce 2011 Poolside.

Já na ty neonky moc nejsem. A zrovna u China Glaze mám pocit, že každé léto vydají novou sadu zvýrazňovačů, takže těch nejžlutějších bude určitě daleko víc. Ale nějak se mi to nechce řešit. Já jsem totiž chtěla jen a pouze tento lak, a to od chvíle, kdy jsem uviděla tuto fotku:

Ukradeno z Alizarine.se. Kliknutím se dostanete na původní článek. 

Lak barvy plamenů ohně. Wow!

No ano, je opravdu takový. Žlutoranžový a zářivý. A teď  negativa:

1. lakuje se příšerně - pruhy, díry, nekryje, dělá hrbolky. Potřebujete aspoň tři vrstvy, perfekcionisti aspoň čtyři.
2. musí se lakovat přes bílý lak, aby byl hezky zářivý.
3. schne matně (jako všechny neonky), takže potřebuje nadlak
4. je tak výrazný, že vám bude připadat, že máte šedivou kůži.
5. to nejhorší - NIC nevydrží. V mých vzorníčcích je to lak, který se vždycky zaručeně odloupne jako první.

Vlastně má ještě jedno pozitivum, nebo spíš zásluhu - moje téměř slepá babička díky němu může přijímat telefonní hovory, protože jsem jí s ním nalakovala příslušné tlačítko na mobilu. (A zalila pryskyřicí, protože jinak by se to hned odlouplo.)

Když už jsme u té žluté barvy - vzpomněla jsem si na jednu hezkou žlutou písničku od Coldplay:

A taky na Franka Zappu o tom, že se nemá jíst žlutý sníh. Ale to už by byla v tomhle počasí fakt moc velká provokace.

Lak OPI - The Show Must Go On

Já jsem teda blogerka na baterky. Děkuji všem za milé komentáře a omlouvám se, že jsem je nechala bez odpovědi. Jsem si jich totiž všimla až teď!

A teď už k laku, který vám chci dnes ukázat:

Minulý příspěvek jsem zakončila romantickým vyznáním svému muži, což se mi docela vyplatilo, protože z toho byl nějakou dobu roztomile dojatej. 

Ovšem věta začínající "Občas si It's A Girl nalakuju..." má i alternativní konec: 

... a pak se zase brzo odlakuju a nalakuju si něco hezkýho, výraznýho a třpytivýho. Třeba Lak OPI The Show Must Go On. 

Lak The Show Must Go On pochází ze zimní kolekce 2010 Burlesque. Kolekce se skládala ze 12 laků, z nichž půlka byla glitrová, připadala mi jako variace na zrnění obrazovky a nechala mě zcela chladnou. Druhá půlka byly foil a shimmer laky v teplých barvách a líbila se mi tak, že jsem dala bez zaváhání poslední peníze za sadu miniatur. 

Tedy trvám na tom, že jsem si koupila jen jednu sadu všech šesti miniatur, ale Google mě přesvědčuje, že nic takového nikdy neexistovalo a že jsem si prej musela koupit dvě sady po čtyřech lacích. Což by ovšem znamenalo, že jsme se nějakým záhadným způsobem zbavila dvou miniaturek, které jsme měla navíc. Což bych si pamatovala. A taky bych si určitě pamatovala ten vnitřní rozpor, který bych nad dvěma možnostmi prožívala. I to, že jsem nakonec prohrála boj se svým racionálním já a koupila za poslední peníze obě sady. Prostě divný. Ale to je jedno. Mé racionální já mi tichým hláskem uvnitř mé hlavy právě vysvětluje, že strávit půl hodiny pátrání po tom, jaké existují sady miniatur Burlesque kolekce a pak tím celý odstavec obtěžovat čtenáře, není zrovna, to, co bych chtěla dělat.

Takže z půlky Burlesque kolekce jsem byla nadšená. Půlku této půlky jsem si nalakovala asi tak jednou a tím to zhaslo, ale zbývající tři laky jsou jedny z mých fakt nej. Tento, Tease-y Does It a Alice's Big Break. Takže za mě opravdu krásná kolekce a asi i trochu nedoceněná.

A jaký že tedy je ten lak? Jedná se o duochrom, nebo možná i multichrom, záleží na tom kolik červených barev rozlišujete. Obsahuje malinově červenou (základ), růžové odlesky a přechod až do oranžova a zlatava. Je fakt hodně výrazný, takže nic pro stydlivky, nic do školy, nic do zaměstnání (většiny zaměstnání), ale stejně je nádherný. Má foil finish (čímž jsem narvala obě slova, která neumím přeložit do jedné věty) a kryje v pohodě ve dvou vrstvách.

Lak OPI - It's A Girl

Tak. Tohle je poslední příspěvek s historickou fotkou. Slibuju. Od zítřka už budu aktuální :)

Lak značky OPI s názvem It's a girl je úplně obyčejná krémová poloprůhledná růžová barvička. Navíc ze staré kolekce, takže žádný trhák. Na druhou stranu ale s sebou nese i hezký příběh, takže si to může přečíst i Mína. (Haló, seš tu?)

Takže si to zopakujme ještě jednou: krémový(!) pastelový(!) růžový(!) lak, který prosvítá i v pěti vrstvách(!!!). Tedy jednoznačně něco, co mě nechává naprosto chladnou. Nebýt ovšem toho názvu.  A mých poblázněných hormonů podporovaných tvorečkem rostoucím už devátý měsíc v mém břiše. 

Svou roli hrálo i to, že jsem prostě nemohla uvěřit tomu, že to bude opravdu holka. U mýho chlapa v rodině totiž holky dělat neumí: on sám má bráchu, jeho brácha má dva kluky a Michalovo dosavadní skóre kluci vs. holky bylo 3:0. Tolik k polehčujícím okolnostem. 

A teď přiznání, co jsem udělala: Několik dní před plánovaným porodem jsem po cestě ze školy zavelela zastavit v nákupním centru Smíchov, utíkala jsem do The Nail Shopu, tam jsem po prolustrování všech stojánků donutila prodavačku prohledat sklad a následně telefonovat na pobočku ve Slovanském domě, aby mi tam lak rezervovali. Pak jsem opět nasedla do auta a nechala se odvést do města. V Jindříšské jsem vyskočila téměř za jízdy a poklusem (kachním poklusem - pokud jste někdy viděli běžet těhotnou, víte o čem mluvím) jsem běžela do Slovanského domu. Abych si  abych si koupila za 330 Kč lak, který vůbec nechci a nepotřebuju, dřív, než úderem osmé hodiny zavřou a já porodím a už si ho nebudu moct koupit, protože se dvěma dětmi už opravdu budu muset být rozumná.

Stihla jsem to! Nesla jsem si svůj úlovek k dlaních a trochu jsem se styděla. A hlavně divila. Že se na mě Michal nezlobil, neťukal si na čelo a jen se usmíval. Prej pokud jsem spokojená, tak je i on spokojený. A tak jsem byla spokojená. A jsem spokojená až dodnes. Občas si It's A Girl nalakuju, když si chci připomenout, že mám muže, který mě podpoří i v té největší kravině, když mi to udělá radost. A když to nebude moc často.

Týdenní Andulka, která v sametovém kabátku dokonale ladí s lakem OPI It's A Girl. Dnes má dva a půl a nedávno na sebe vylila celý CND Pink Wish. Ale o tom zase někdy příště.

Lak Nubar - Wild Life

Můj první opravdový lak. Jo, já vím, že jsem to tvrdila už u Short & Sassy, ale ono je těžké určit prvenství, protože zatímco ke mně putovaly laky China Glaze z Ameriky, koupila jsem si laky Nubar z modelaznehtu.cz.

Značku Nubar mám hodně ráda. Hlavně kvůli douchromům. Co se týká krytí, efektu na nehtech (páč znáte to - v lahvičce super a na nehtech pak druhou barvu nevidíte ani kdybyste si oči vykoukali), originality barev a ceny, tak Nubar prostě nemá konkurenci.

Další věc, která se mi u Nubaru líbí, jsou kolekce zaměřené na jednu barvu. Stejná barva na šest způsobů - to je něco, co fakt můžu. Do laků jsem se zakoukala zrovna v době zelené kolekce Going Green. Nakonec mám myslím celou, ale Wild Life stejně vede. I když dost lidem se určitě nebude líbit. Má v sobě přesně tu kombinaci barev, jakou mají moje "hnojačkové" oči. Základní barva je lehce jedovatá zelená, odlesky jsou měděné a lak jimi opravdu nešetří. K dobrému krytí stačí tuším dvě až tři vrstvy.

Stříbrné náušnice "Pro žabičky"

Dnes jsem zjistila, že mám lak už celý skoro pryč. Za to ovšem nemůžou nehty, ale moje nejúspěšnější náušnice na Fleru. Asi nejsem jediná, kdo ladí náušnice s očima ;)

Většinu šperků dělám jen jednou, ale když se nějaké hodně ujmou, je škoda je nezopakovat.

Osobně se mi víc líbí fotka druhých "wildlifových" náušnic a přívěsku, takže si neodpustím je sem lupnout s odkazem aspoň v malým ;)

No a ještě trocha narcizmu na závěr: Zelené stíny a zelené náušnice - moje oblíbená zcela neoriginální kombinace.

Lak China Glaze - Short & Sassy

O čem udělat článek na blogu, který ještě nemá čtenáře, takže si člověk píše tak nějak sám pro sebe? Jeden z mých prvních "lepších" laků, první nafocený, jeden z nejoblíbenějších, jako jeden z mála vypotřebovaný skoro na dno pouze na lakování nehtů - zkrátka lak se spoustou čistě osobních "nej":  

China Glaze Short & Sassy je vínově červený lak s jemným shimmerem. Docela hodně tmavý, ale nic vampy, spíš elegantní. To dělá ten shimmer. Na srovnání s ostatními odstíny v kolekci Retro Diva (podzim 2009) se podívejte u Sonidla na blogu. Vypadá moc hezky také zmatněný (škoda, že už to není IN) - koukněte na fotky u AYD.

"Vodotisku" u nehtu si nevšímejte. Obrázky jsem si pro blog upravovala už v roce 2011. Dokonce jsem měla koupenou i doménu. která už není aktuální. Prostě celá já... Achjo! ;)

Není to žádná super originální barva. Od podzimu 2009 se určitě objevila pod desítkami nových značek a jmén. To jí ale na kráse neubírá. Možná spíš naopak - prostě po krémové rudé jedna z dalších klasik na nehty.

Moje sbírka laků na nehty

Za několik let sbírání se mi povedlo nasyslit myslím hezkou hromádku laků. Toto je stav z roku 2011:

Abych měla přehled, co všecko vlastně mám, udělala jsem si tabulku v Google Docs, na kterou se může každý podívat:

Nejraději mám třpytivé a metalické laky. Sem počítám i dnes hodně módní "foil" laky, protože nevím, jak se to překládá česky. 

Moji největší láskou, jsou laky, které mění barvu podle úhlu pohledu: duochromy a multichromy. Když vidím nějaký nový, je to vždycky zkouška mé silné vůle.

Docela ráda mám i laky efektové - takové ty, co jsou sami o sobě skoro neviditelné, ale mění barvu laku pod sebou. 

Glitrové laky mě moc neberou - prostě laky se smetím :) I když se to smetí někdy hezky blýská. Taky hodně zanedbávám krémové, ale semtam nové zajímavé barvě neodolám.

Oblíbené barvy: červená a zelená. A tyrkysová. A pak všechny ostatní :)

A co se svou sbírkou dělám? 

• V první řadě stojí laky za mými šperky, které prodávám na Fleru. Díky nim nemusím mít starost, že všecky laky nestihnu do konce života vypotřebovat.
• Na dalším místě jsou nalakované nehty - můj nejoblíbenější šperk. I když nosím nenalakované nehty častěji, než bych chtěla, protože při vyrábění šperků pracuju s ředidly a lak dlouho nevydrží. 
• Na třetím místě jsou laky jako relax. Když mám čas pro sebe a je světlo (což se, upřímně, stává velmi zřídka) vysypu si do postele vzorky laků, přehrabuju se jimi a skládám si je podle odstínů.

Něco na úvod

Jmenuji se Hanka, a právě teď mi začalo být třicet čtyři let. Kosmetický blog jsem si chtěla založit už před víc jak třemi lety. Nakonec jsem se rozhodla udělat si s ním radost k narozeninám :)

Mám ráda čísla a racionální přístup (téměř) ke všemu. Baví mě zkoumat, třídit, porovnávat, hodnotit... Baví mě to od mala, ale ještě před pár lety bych nevěřila, že se takové věci dají dělat i s kosmetikou. Původní plán byl zdokumentovat a roztřídit svoji sbírku laků, nakonec jsem ale propadla i další kosmetice, takže to nebude jen čistě lakovací blog. Proto také Nails And Mirror - nehty a zrcadlo - dva pojmy, které pro mě ztělesňují svět krásy.

Zrcadla a já

K zrcadlům jsem od dětství měla poměrně nepřátelský postoj. Respektive hlavně k tomu, co jsem viděla, když jsem se do nich podívala. Považovala jsem se vždy za poměrně dost ošklivou v obličeji, svoji štíhlou vysokou postavu, která mi vysloužila přezdívku Žirafka, jsem považovala spíš za hendikep, než za přednost.  Občas jsem slýchala, že jsem hezká, když se usmívám. Vyložila jsem si to tak, že když se neusmívám, tak jsem škaredá. Kluk, kterého jsem tajně milovala, o mě pro změnu řekl, že se směju jako mikymaus. Takže jsem se radši moc neusmívala. Vyznávala jsem vnitřní krásu, kterou jsem mylně považovala za protiklad té vnější, hrbila jsem se a kousala si nehty.

Nehty a já 

V roce 2007 jsem potkala muže, který se stal mojí životní láskou a se kterým mám dvě děti (to jen tak mimochodem ;). Jako každý muž, chtěl mít po svém boku krásnou ženu. A na rozdíl ode mně, viděl na mojí kráse snad jen jedinou vadu - právě ty okousané nehty. Tohoto zlozvyku jsem se za svůj život pokoušela zbavit snad tisíckrát. Neúspěšně. Nepomohly hnusné hořké vodičky, ani umělé nehty. Pomohla až zamilovanost a touha sobě i jemu něco dokázat. V rámci odvykání mi Michal několikrát dělal P-shine manikúru. (Ó jak romantické, že?! Ale dámy nemusíte závidět, bylo to opravdu jen párkrát ;)

Nikdy neříkej nikdy 

Od P-shine manikúry vede klikatá cesta k celé mé současné kosmetické mánii:

Potřebovala jsem dokoupit pastu na P-shine a dostala jsem k ní zkušební sadu na razítkování na nehty.

To mě nadchlo, zdobila jsem si nehty, kupovala nové a nové destičky a razítkovací laky, ale normálních laků jsem měla jen pár. Přišly mi jako zbytečnost, za kterou nikdy nebudu utrácet.

...do chvíle, než jsem objevila díky razítkování blog All You Desire - češky, která fotila svoje nádherné nehty a na nich všelijaké krásné laky - jeden hezčí než druhý. Období China Glaze Retro Diva Collection. To jsou pro mě nejhezčí laky už asi napořád. Objevila jsem také další blogy a díky nim i fórum MakeupBox. Zajímaly mě ale jen a pouze laky. Ostatní šminky? Zbytečnost. Nikdy. Zarytě jsem se držela svých pár malovátek a postupů, které mi kdysi "naordinoval" stylista. 

...do chvíle, než jsem se nechala odlapit v obchodním centru úžasnou poradkyní Mary Kay. Skvěle jsme si sedly, což se mi moc často s lidmi v této branži nestává a díky ní se mi povedlo překonat blok, který jsem si přinesla z rodiny - že kosmetika je pro krásné a sebevědomé famme fatale, ne pro nás obyčejné, tak trochu ošklivé holky. Pak jsem objevila videoblogy. Zkoušela jsem různá líčení očí, nakoupila si spoustu stínů, rtěnek. Pak jsem propadla štětcům. Pak tvářenkám, rozjasňovačům a konturování... Co mi ale pořád přišlo zbytečné, byla pěstící kosmetika. Mám docela dobrou pleť a všechny krémy jsou stejně na jedno brdo, takže mazadlo, který zrovna mají na kuponku v DMku bohatě stačí, ne?! Utrácet za krémy, séra a podobné blbinky fakt nikdy nebudu.

...do chvíle, než jsem... co vlastně? Ani nevím... Možná mě přesvědčily holky na MakeUp Boxu, které občas mluví o "naducané" pleti a já nevím, co to je. Možná to, že jsem kvůli úžasnému stylu psaní přidala do čtečky trb, kdo ví... Každopádně nakonec jsem podlehla. Ale po svém. Zajímají mě skutečné účinky a ne jen pocity. Takže mažu čtrnáct dní na jednu půlku obličeje něco, na druhou něco jiného. Denně zkoumám rozdíl v kruzích pod pravým a levým okem, neb si mažu oční krém jen pod jedno. Oprašuji chemii a zkoumám maličká písmenka na krabičkách. A samozřejmě mě to náramně baví.

A jaké je moje nikdy teď? To fakt netuším. Kosmetiku jsem už obsáhla celou. Móda mě baví tak nějak přiměřeně. V bižuterii a špercích jsem soběstačná. Trochu se bojím, že přijdou na řadu kabelky a boty... Nikdy jsem totiž nechápala ženský, který můžou dát za boty nebo kabelky tisíce korun...